Nemoc

4. února 2018 v 20:27 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

nepřipadlo vám někdy, že jakmile se vydáte jedím směrem a chcte si něco dokázat, že něco zvládnete, přijde nemoc jako bonus?

Když si naplánovala vše jak má být, abych každý den něco dělala, a neměla toho pak tolik - protože jak víme, vše se pak kupí. Příjde nemoc. Vždy nějak padnu.

(A docela mě děsí ta představa, že mi mě vždy něco porazí, a to nemám děti!!! Co budu dělat pak, když ještě budu lítat kolem nich, to pak budu nemocná každý týden? ... někdy je to moje největší noční můra ... onehdá se mi o tom i zdálo, že jsem si dělala test a byl pozitivní ... a pak jsem se vzbudila .. a není to poprvé co se mi o těhoteství zdálo, ale většinou to byl "jen" útržek, že jsem věděla že jsem po potratu ... ale PROČ? proč se mi něco takového pořád zdá? Šlápnul vedle)

Takže jak jsem byla od čtvrtka nemocná, tak to bylo vše na mém příteli. A ono se zjistilo, že dle něho doma vlastně nic nemáme Smějící se. Ani zapékací mísu, která by byla taková, jak si představuje on. Zapékací mísu mám jednu, a já s ní vystačím. Během dvou dnů byl 3x v obchodě, a většinu peněz, co mívám tak na 7 dní utratil Smějící se. (A já že neumím hospodařit s penězmi a nakupuju samé kraviny Smějící se)

(Jinak se o mě staral opravdu vzorně Usmívající se.. A to je to se mnou docela těžké.. když mám horečku, tak to musí spát i v jiné mistnosti, protože to přes noc zaberu celou postel (skoro jsem spala už i na nočním stolku Smějící se) a odmítám veškeré prášky.. vždy čekám, až si tělo poradí samo.. sice to možná trvá o den dýl, než když bych si vzala Paralen, ale já to prostě odmítám.)


Dnes jsem byla na návštěvě doma. No a mamka má opět náladu na dovolenou, a tak hnedka chytla mojeho a ukazovala mu všelijaké katalogy kam by se mohlo jet. No já už se chytala za hlavu, protože vím, jak to skončilo minulý rok (kdo neví, tak mě na dovolené vyhodila z domu.. ) . Ale na to vše už asi zapomněla. A navíc chce jet na nějakou lepší dovolenou, ani nevím co to byly za destinace ale ALL INCLUSIVE a cca bylo 20 tis.. jen jsem to očima přeletěla. A to se mi za dovolenou momentálně fakt dávat nechce. A to další, nechci jet další rok s rodičema. Šlápnul vedle

A co váš týden a víkend? Usmívající se
Krásný následující týden a klidné pondělí přeje
Natka
 

Moje neschopnost rozvrhovat čas

30. ledna 2018 v 19:50 | Natálie |  → My diary

Ahoj Usmívající se,

po dlouhé době jsem opět zde. Opět mi začalo psaní, a přemýšlení nad smysluplnými větami chybět.

Naposledy co jsem tu byla, tak jsem řešila, jak to budu mít o vánocích.
Poté, co mě mamka psychycky vydírala, a taťka se k ní přidal, jsem si postavila hlavu.
Jak mi řekl, že mám 10 minut na to, abych se rozmyslela, kde na vánoce budu, jsem se nehorázně vytočila, a vypla si telefon na dva dny. Nemluvili jsme spolu do té doby, dokud mamka něco nepotřebovala. Ale na večeři jsem stejně nepřijela.
Rozhodla jsem se. Po dlouhé době jsem udělala své vlastní velké rozhodnutí.
A i když jsem to na jednu stranu mrzí, že jsem nebyla na vánoce s bráchou, tak jsem zase udělala něco podle sebe, a po dlouhých letech jsem si prosadila svou. (Pro ty co neví, tak ani stěhování nebyl tak úplně můj nápad, ale vlastně mojí matky. Už předtím než jsem se odstěhovala, probírala s mojím taťkou to, že mě v baráku nechce, a chtěla, ať se odstěhuju takže jsem neměla moc na výběr. - ale ve finále mi vyčítá, že jsem se odstěhovala)

Po večeři jsme jeli k jeho rodičům, pak k našim a nakonec k babině Usmívající se. Pak následoval kostel a hůrá do postele Usmívající se.

Na nový rok jsme byli taky sami dva a dívali jsme se na filmy. Je pravda, že ve finále mě to trochu mrzelo, že jsme byli opět sami, ale s tím už nic nenadělám. A navíc ani jeden nejsme z těch, co by nutně na silvestra museli pít, a nebo být na nějaké akci.

(Je dost možné, že lidé jak v mém věku, tak i starším si užívají víc než já. Já to snad ani neumím. A ani na nic takového nějak nemám náladu. Nemám náladu vidět mé kamarády, protože prostě nemám důvod. S lidma jsem denodenně v kontaktu. Většinou o dost staršíma než jsme já - 20,30,40 let a výše. A spíše si rozumím více s nimi. Naučila jsem se téměř nic neřešit - ale tohle mám z práce, protože čím více člověk něco řeší a s čím více lidma se baví, tak tím se mu to akorát vymstí.)

V poslední době jsem se sem vůbec nedostala. A je fakt, že za tu dobu jsem ntb ani nezapínala. Pořád něco dělám. Od chození do práce, po úklid a vaření. Pořád není vše tip top tak, jak by to nejspíše mělo být. Tak se snažím každý den alespoň něco udělat, protože jednu dobu jsem na to hodně kašlala, a pak to musím dohánět. (Skládání puzzlí bylo hold důležitější Smějící se.) Snažím se mít napečeno, navařeno a uklizelo. (Ale to horší je, že já si ten pořádek neumím udržovat. Jak něco uklidím, tak to mám "za chvíli" zase zpátky.


( A pokud vidíte dobře, tak musíte i vidět, že jeden dílek chybí. Ten jsem nikde nenašla, takže ho tam prostě neposlali Smějící se.)


S velkým zpožděním Všechno nejlepší do Nového roku přeje
Natálie Usmívající se




Takové malé večerní překvapení

11. prosince 2017 v 9:04 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

přeju krásný druhý svátek vánoční Usmívající se.

Dneska jsem měla takovou vaříčí náladu, a už přes týden jsem se rozhodla, že se poprvé pustím do VEPŘO-KNEDLO-ZELO.
A myslím, že se mi to docela povedlo. Domácí knedlu jsem už vychytala, maso bylo dobré. Jediné co mi chybí pořádně doladit je zelí. Dělala jsem dva druhy, protože se mi chtělo, a dneska jsem byla ze všeho nadšená, a po hlavě jsem se do toho vrhla. Usmívající se Taky za to nejspíš může i fakt, že já když chci něco udělat pořádně, musím si k tomu pustit důchodcovské rádio Smějící se. Zní to možná divně, ale vždy mě to přenese do doby, kdy jsem byla malá a bývala jsem u babiny na prázdniny. Minule jsem u toho uklízela, a dneska vařila. Poslouchám Český rohlas Ostrava. Vím, že nikdo z vás by si to nejspíš nepustil, ale mě se u toho hrozně dobře pracuje. Smějící se


JInak tohle je houskový knedlík. Na fotce to vypadá jako bramborový, ale není.
A prostě to zelí potřebuje ještě vychytat. Nerozhodný

 


Železná neděle 2017

3. prosince 2017 v 18:32 | Natálie |  → My diary
Ahoj Usmívající se,

tuto neděli nám začíná první adventní neděle.

Co si já představím pod pojmem advent?

Dle mého, je to čas klidu a zároveň shonu. Shonu po tom, mít všechno nejlepší a nejkrásnější. Shonu po dárku, abychom někomu mohli udělat radost. Shonu po tom, abychom stihli napéct cukroví. Je toho dost, co člověk musí zvládnout před velkým svátkem.


Můj první adventní věnec, který jsem dělala.

Práce, práce, práce..

25. listopadu 2017 v 18:01 | Natálie |  → My diary
Pondělí:

Na pondělí jsem se ze všeho nejvíc těšila. Až příjdu ráno do práce a odejdu až večer. Měla jsem celý den, protože je málo lidí, takže jsem pracovala 15,5h. (Od 5 do půl 9.. už v neděli jsem z toho byla kaput Smějící se.)

Úterý:

Ráno: kritické.. takovou únavu a vyčerpání jsem už dlouho nepocítila..

Středa:

Být v práci od 5 do 18h.. proč né že?
Co se stalo? Od 5 do 12h jsme stáli, protože jsem nerozjela mašinu. Vypadlo servo, a než na to údrbáři přišli, jak, co a proč to zpravit, tak to chvíli trvalo. Pořádně jsme to rozjeli až někdy o půl 3, protože se mezitím řešilo, proč půlka víčka není sem tam přivařená.
A proč jsem teda byla v práci tak dlouho? Protože jsem chtěla, aby to bylo alespoň trochu nějak zpravedlivé vůči druhé směně. Ti totiž díky prostoji končili o půl 5 ráno. A jelikož jsem věděla, že to bude na dlouho, tak jsem je všechny obvolala - i sama mistrová s tím přišla, ale když bych řekla, že ne, tak by s tím nic neudělali, ale přišlo by mi to celkem hnusné, a navíc to už by se mnou nikdo ani nemluvil, a upřímně, když bych byla na jejich místě, taky bych je sjela, protože přijít na půl 2 a být v práci do rána? To by nešlo.. -
Přišla jsem domů, a než jsem se dostala do postele bylo půl 10. Šla jsem ještě vařit oběd na zítra, a navíc, to už se člověku nechce ani spát, když už je toho tolik.

Čtvrtek:

Absolutní krize. Už jsme nemohla téměř ani chodit. Už ve středu mi bylo blbě a ve čtvrtek se to akorát ještě více prohloubilo. Bolelo mě celé levé stehno, protože jsem si ho ve středu natáhla, aby mi to v mašině nebouchlo (to je tak když se jogurty co chvíli šprajcují a kupí se na páse), bolely mě kolena, a do toho mám modráka na noze, jak jsme se snažila všechno pak honem honem rychle dohnat, tak jsem nedávala pozor a narazila jsem se o hranu.
Ve čtvrtek jsem byla v práci do 4. Být tam opět do 6 bych už asi nedala. Tak blbě už mi nebylo hodně dlouho. Už ve středu jsem ani nemohla jíst, jak mi bylo blbě do žaludku. Všechno se to tak nakupila, že už jsem prostě nemohla.
(A to jsem ještě měla jet do školy. Což už bych absolutně nedala, přišla jsem domů, a můj přítel že jdeme uklízet, a já jsem v 8 odpadla a spala až do rána.)

Pátek:

Ani se mi nechtělo věřit, že půjdu domů normálně. Že budu mít tolik času. I tentokrát jsme školu zazdila. Nemá smysl se tak moc přepínat. Ani jsme si nebyla jistá, zda bych dojela.

Sobota:
Konečně jsem se dostala do školy Smějící se. A dnes krom toho, že bych měla uklízet, tak odpočívám. Odpoledne jsem si šla s mojim na chvíli lehnout - má totiž dnes ranní a noční - a jak jsem si říkala: nesmím usnout.. tak jsem do 10 minut spala asi 2 hodiny. A když bych se nedonutila vstát, asi bych už spala až do rána. (A to by nebylo poprvé, co by se mi tohle stalo Smějící se.)

---------------------------------------------------------------

Už se vám někdy stalo, že vás na ulici oslovil neznámý kluk, který se s vámi chce jen tak projít, a nebo si sednout na čokoládu?

Mě se to stalo ve čtvrtek, když jsem šla z práce domů. Vyčerpaná, unavená, strašně vypadajíci. A do toho asi 30 letý chlap mě pořád někam zval, a ještě mi chtěl dát pusu na seznámení! V šoku jsem mu tak nějak dupla na nohu, a to, že jsem mu řekla, že s ním nikam nejdu, i když to pak ještě zkoušel, tak jsem mu vpálila, že mám přítele.

Nezdá se vám to divné a úchylné? Mě poslední dobou pořád někdo obtěžuje. Dokonce i v práci. Ale to je dokonce 50letý chlap, který mi pořád dělal nějaké návrhy. A jednou po mě i trochu vystaroval. A tak se s ním nebavím. Jen se pozdravíme. Sice měl nějakou dobu ještě pořád nějaké kecy, ale ke konci týdne se to mírnilo. Asi mu to došlo. Doufejme teda.
(a přitom jsem si jistá, že jsem mu žádný podnět nedala, aby se tak mohl chovat.. ) Horší na tom je, že si toho začali všímat i lidi v okolí, a hlavně můj kolega. Ten jak ho slyšel, jak mi říká: Pojďme, změříme si mezi náma erotické napětí. (Jak zpravovali tu mašinu, tak měli u sebe i měřič elektrického proudu.) Tak jsem mu řekla, že ne, že mezi náma žádné není, a odešla jsem pryč. Kolega šel hnedka za mnou, a říká mi: On po tobě jede, jak po uzeném, aby po tobě někdy nevyjel.
Už mám z toho chlapa i docela strach a nepříjemný pocit. Vyhýbám se mu.


A jaký byl váš týden? Doufám, že o něco klidnější, než ten můj Usmívající se.
Krásný a nerušený víkend přeje Natka