Dovolená

29. června 2017 v 19:26 | Natálie |  → My diary
V sobotu ráno odjíždím s mým přítelem na dovolenou. Jedeme směr Český Krumlov, kde jsme si cestu rozložli na 2x. Takže jsme si koupili stan a biolite. Tohle bude poprvé kdy budu spát ve stanu, takže se na to docela těším. Hlavně si odpočinu od každodenní elektroniky. Pro info: nebudeme spát v campu, ale někde, ještě mi neřekl kde, ale prý se mi tak bude líbit Smějící se. Tak jsem zvědavá.

Pondělí a Úterý strávíme v Krumlově a pak se připojíme k našim a příbuzným a budeme pokračovat na raftech. Takže jsem sama zvědavá, v jakém stavu přijedu Smějící se.
 

Muzejní noc 3.6. + Noc kostelů 9.6. 2017

20. června 2017 v 10:52 | Natálie |  → My diary
Co to znamená muzejní noc?
Že je muzeum zdarma + mají nějaký zábavný program. Jak už jsem psala v předchozím článku, ale pro tentokrát mám nejen fotky, ale i videa z oné noci.









3.6. 2017 Kopřivnické dny techniky, Muzejní noc

10. června 2017 v 11:15 | Natálie |  → My diary
Jelikož jsem měla minulý týden ranní a s mým přítel jsme se rozhodli začít trochu aktivněji žít, tak jsme si v pátek vyjeli na kolách. (Doma už se to trochu urovnalo, takže nebyl teď žádný problém.)


Alespoň jedna trochu normálnější..
Foceno: cyklostezka , mezi Prostřední a Dolní bečvou


 


Slunečný víkend

29. května 2017 v 20:17 | Natálie |  → My diary
Konečně jsem měla víkend, který jsem nemusela trávit prací - to mě čeká až ten další týden.. bohužel odpolední -. A doma jsem to nechala na chvíli ustat a s mojim jsme to nechali chvíli být a nedomlouvali se na víkend, což mě na jedné straně hodně mrzelo, protože s ním má v plánu spoustu výšlapů. Ale na druhé straně jsem ho tak jako tam měla plný a měla pořád co dělat. I když jsme se k tomu nejednou pohádali. Takže buď se hádám doma nebo s ním. Takže není nad dobrou komunikaci a vzájemné porozumnění Usmívající se.

Sobota:

Hned ráno jsem si užívala slunce a strávila ho na zahradě. A pak jsme šli na oslavu mojí tety a strýce. Měli svátek.



Když slovo "doma" ztrácí svůj význam

22. května 2017 v 8:09 | Natálie |  → My diary
Už jste se někdy vraceli domů se slzami v očích? Ale ne však kvůli špatnému dni nebo snad kvůli něčemu špatnému co vám stalo, ale právě kvůli tomu, že se vracíte "domů". Je mi 20 let, školu mám hotovou, práci, přítele. Zní to téměř skvěle. Až na jednu drobnost. Rodiče. Už to přestávám zvládat. To, že se nemůžu vídat se svým přítelem. *Protože - teda tak to vidím já - dle matky musím být nejspíš jenom doma a vařit, uklízet, prát, žehlit. Pořád se jim musím hlásit kde jsem a v kolik příjdu nebo "jestli vůbec míním příjít" - jak nejraději říká moje matka.

Dnes jsem s ním byla po obědě. Dojel vlakem, protože nemůže řídit skrz tu ruku, a jeli jsme k mojí babině se podívat na koťátka. A jel s námi samozdřejmě můj mladší brácha.( Pokud můžou, tak mi ho všude přiserou, aby oni měli doma klid. )Když jsme se vraceli zpět, vyhodila jsem kubu doma, oznámila jim, že tu mají Kubu a jela odvést mojeho. Neřekla jsem jim, že se zdržím, protože to beru tak, že už jsem dospělá a ví, s kým jsem. Než jsem vůbec stihla dojet k mojemu, už jsem stihla mít dva zmenškané hovory. Mamka.