Lidé přicházejí a odcházejí

9. července 2018 v 14:41 | Natálie |  → My diary

Ahoj Usmívající se,

omlouvám se, že jsem se neozvala dřív, ale bylo toho poslední dobou moc. Když jsem se rozhodla, že bych před 3 týdny napsala článek, a byla jsem na to natěšená, tak mi umřelo jedno kotě. Dost mě to sebralo, protože jsme si ho vzali i s sebou k babině, a věnovali si mu - dávali jsme mu stříkačkou jídlo to pusy -, kontrolovali ho. A stejně umřel. Umřel když jsem ho měla v práci. Dala jsem ho do teplé místnosti, a když jsem ho byla po hodině kontrolovat, tak už tu nebyl. Zkoušela jsem ho rozdýchat, i masáž srdce, ale už se nevrátil. Probrečela jsem celý zbytek neděle, už i kvůli tomu, že za těmi dveřmi úřadovala smrt, a jak víme smrt nikdy nechodí sama. A prudké vystřízlivění přišlo taky v pondělí, kdy mi psal přítel do práce, že jeho děda dostal mrtvici. V práci jsem dodělala jen to nejnutnější, a jela jsem za ním. Do druhého dne umřel.

A co v práci?

V práci budu končit. Na to, jak jsem se na tu práci těšila, tak jsem to nezvládla. Nezvládám to, je to všechno až příliš fyzicky náročné. Na to, že je to na 6 hodin, a já jsem zvyklá dělat 8 + každý den, i víkendy. Tohle je nějak moc. Myslela jsem si, že když budu dělat 6 hodin, rozdělených do 4 hodin ráno a 2 hodiny odpoledne, bude to v pohodě, a budu vše stíhat a budu plná energie. Ale opak je pravdou, a můžu se vší poctivostí říct, že u těch zvířat je opravdu dřina. A není to pro každého, a na to jsem přišla asi po měsíci, že to prostě není pro mě. Nelíbi se mi, jak teď žiju. Jsem věčně unavená, protivná, a taky na nervy Smějící se, protože mě to nebaví, a do toho jsem přetažená - ono se tam musí chodit každý den. Zvířata žerou pořád. A i když ty telátka jsou kukučkové, umazlení a ukřičení. Není to pro mě, a nechci být pak na ně zbytečně zlá.

Tenhle víkend - od pátku do neděle - se konal každoročně náš třídní sraz se střední školou. A musím říct, že se mi to vůbec nelíbilo. Tento rok jsem byla teda extrémně naštvaná na ostatní, protože se chovali hrozně sobecky. Proč by oni něco chystali? Ono se to totiž všechno samo nachystá, samo udělá, samo ugriluje, samo umyje nádobí atd. S kámoškou jsme to všechno chystaly, a ostatní jen seděli a čuměli, a ještě do toho měli debilní kecy. Obě jsme byly pěkně naštvané, a já už jsem to nevydržela, a šla jsem na půlku soboty do chatky, protože už jsem jich všech měla plné zuby. (Prostě člověk se snaží, dělá a nakonec ho ještě zjebou.)

A docela by jste se divili, jak se jedna nejmenová osoba změnila. Bydlela jsem s ní 4 roky, a celé 4 roky jsme ve třídě poslouchali o tom, jak ona nepije, nekouří, a jak by cigaretu nedala v životě do huby. A každého, kdo chodil na zábavy, nebo se opíjel, odsuzovala. A teď? Teď je naprosto to samé. Chodí chlastat, a do toho si ještě zakouří. No nevím co si mám o ní myslet. Jakmile vstoupila do práce, nechala se stáhnout ostatními, a všechno co říkala a věřila v to, zahodila. Asi si myslí, že když to dělat nebude, tak se s ní nebou bavit, a nebo v tom našla jisté zalíbení. Ale, přišla o své zásady.

Já osobně si třeba myslím, že je důležitější mít své zásady, a držet se toho, čemu věříme. Než je v prvním okamžiku zahodit pro lidi, kteří nám ze života zmizí v prvním okamžiku.

 

Věční šťastlivci

17. června 2018 v 20:28 | Natálie |  → My diary

Ahoj Usmívající se,

od té doby co dělám sama si začínám čím dál tím víc všímat, jaké jsou telata vlastně šťastné, až se nad tím člověk musí musí zamyslet. Každé ráno jsou nadšené jen co vás vidí. Každé ráno už jsou netrpělivé a plné radosti, když jim nesete jídlo. Každé ráno co jim dáváte novou slámu, jsou šťastné. Skákají z toho. Nebo se postaví na přední a vykodí zadníma nožkama a ještě kopnout kopýtkama o sebe. A to mě místama inspiruje. Myslím, že každý z nás po čase přestane být nadšený z toho, co má každý den. Ať už je to třeba jídlo, připojení na internet nebo každodení vstávání do práce. A přitom na rozdíl od nás stačí zvířatům tak málo, a ještě jsou z toho každý den nadšené. Líbí se mi to. Usmívající se

První týden v nové práci

10. června 2018 v 11:41 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

abych řekla pravdu, nevím jestli tu práci zvládnu. Nevadí mi být každý den se zvířaty, ale je to dřina, dřina, dřina. Ve středu už mi z toho všeho bylo zle, a myslela jsem, že už nezvládnu nic. Naštěstí jsem se z toho vyspala a jde to zase o něco lépe. A co že to vlastně dělám? Rozhodla jsem se dělat ošetřovatele telat. Takže být v práci 2x za den a to každý den. Víkend nevyjímaje.( a rodiče se nejspíš kvůli tomu se mnou ani nebaví, protože dělám "podřadnou práci") Takže jsem z toho hotová, a přemýšlím, jestli jsem neudělala přece jen chybu, i když jsem to v předchozím zaměstnání nemohla psychicky vydržet, a vrátit jsem se tam nechtěla. A aby toho nebylo málo, máme doma kočičí miminka. V práci je totiž hromada koček, a tím pádem jsou tam i koťata. Ale o tyhle se jejich mámy nestaraly, a bylo mi jich líto nechat je vyhladovět a umřít. Drobečci mají sotva pár týdnů, takže je musím krmit ze stříkačky. Sice to trvalo, než jsem přemluvila přítele, abychom si je vzali, ale nakonec to povolil a hned se o ně staral, jen co jsem je dovezla. Usmívající se Ale mám strach co bude, až trochu vyrostou. Přece jen jich je 6, a to máme ještě doma ještě velkého kocoura Smějící se. Tak bych to ráda tak za měsíc někomu darovala, protože si neumím představit, že nám po domě - ve kterém nebydlíme sami - běhá 7 koček Smějící se.


Jestli jste z okolí Valašského Meziříčí a měli by jste zájem, napište do komentářů. Děkuji Usmívající se

 


Když chce člověk začít znova tak musí se vším všudy

31. května 2018 v 19:34 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

vím, že jsem tady opět delší dobu nebyla, ale bylo toho poslední dobou moc. Za těch pár měsíců se pořád něco dělo. Třeba jsem na nemocenské, protože jsem měla takový menší kolabs v práci, nedávno jsem dala výpověď a našla si práci druhou. Potřebuju prostě začít znova. A to ani nemluvím o mých stavech, které se zhoršily. A proto jsem se dokopala, abych požádala obvoďačku o "poukázku" k psychologovi. Tak uvidíme co to přinese. Snad to něčemu pomůže. Nicméně se i teď cítím docela dobře. Moc se těším na novou práci, sice je to na míň hodin, ale přemýšlím, že bych si k tomu vzala i nějakou brigádu, třeba na 2 hodiny denně v nedalekém obchodě, ale nevím jestli to půjde. Po dlouhé době, nemám chuť skákat pod auto, když jdu do práce - sice jsem do té nové ještě nenastoupila, ale snad chápete co tím myslím - , po dlouhé době když jedu autem, tam nemám chuť se vysekat a nebo to stočit pod náklaďák. Sice mé okolí z té nové práce není moc nadšené, protože pro ně je to možná "podřadná" práce, ale já se na to těším. HLAVNĚ BUDU MÍT SVŮJ VLASTNÍ KLID! Budu totiž pracovat sama. Takže skvěléUsmívající se.

Prostě když chce člověk začít zonva, tak musí opravdu se vším všudy. Usmívající se

Nemoc

4. února 2018 v 20:27 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

nepřipadlo vám někdy, že jakmile se vydáte jedím směrem a chcte si něco dokázat, že něco zvládnete, přijde nemoc jako bonus?

Když si naplánovala vše jak má být, abych každý den něco dělala, a neměla toho pak tolik - protože jak víme, vše se pak kupí. Příjde nemoc. Vždy nějak padnu.

(A docela mě děsí ta představa, že mi mě vždy něco porazí, a to nemám děti!!! Co budu dělat pak, když ještě budu lítat kolem nich, to pak budu nemocná každý týden? ... někdy je to moje největší noční můra ... onehdá se mi o tom i zdálo, že jsem si dělala test a byl pozitivní ... a pak jsem se vzbudila .. a není to poprvé co se mi o těhoteství zdálo, ale většinou to byl "jen" útržek, že jsem věděla že jsem po potratu ... ale PROČ? proč se mi něco takového pořád zdá? Šlápnul vedle)

Takže jak jsem byla od čtvrtka nemocná, tak to bylo vše na mém příteli. A ono se zjistilo, že dle něho doma vlastně nic nemáme Smějící se. Ani zapékací mísu, která by byla taková, jak si představuje on. Zapékací mísu mám jednu, a já s ní vystačím. Během dvou dnů byl 3x v obchodě, a většinu peněz, co mívám tak na 7 dní utratil Smějící se. (A já že neumím hospodařit s penězmi a nakupuju samé kraviny Smějící se)

(Jinak se o mě staral opravdu vzorně Usmívající se.. A to je to se mnou docela těžké.. když mám horečku, tak to musí spát i v jiné mistnosti, protože to přes noc zaberu celou postel (skoro jsem spala už i na nočním stolku Smějící se) a odmítám veškeré prášky.. vždy čekám, až si tělo poradí samo.. sice to možná trvá o den dýl, než když bych si vzala Paralen, ale já to prostě odmítám.)


Dnes jsem byla na návštěvě doma. No a mamka má opět náladu na dovolenou, a tak hnedka chytla mojeho a ukazovala mu všelijaké katalogy kam by se mohlo jet. No já už se chytala za hlavu, protože vím, jak to skončilo minulý rok (kdo neví, tak mě na dovolené vyhodila z domu.. ) . Ale na to vše už asi zapomněla. A navíc chce jet na nějakou lepší dovolenou, ani nevím co to byly za destinace ale ALL INCLUSIVE a cca bylo 20 tis.. jen jsem to očima přeletěla. A to se mi za dovolenou momentálně fakt dávat nechce. A to další, nechci jet další rok s rodičema. Šlápnul vedle

A co váš týden a víkend? Usmívající se
Krásný následující týden a klidné pondělí přeje
Natka