Když slovo "doma" ztrácí svůj význam

22. května 2017 v 8:09 | Natálie |  → My diary
Už jste se někdy vraceli domů se slzami v očích? Ale ne však kvůli špatnému dni nebo snad kvůli něčemu špatnému co vám stalo, ale právě kvůli tomu, že se vracíte "domů". Je mi 20 let, školu mám hotovou, práci, přítele. Zní to téměř skvěle. Až na jednu drobnost. Rodiče. Už to přestávám zvládat. To, že se nemůžu vídat se svým přítelem. *Protože - teda tak to vidím já - dle matky musím být nejspíš jenom doma a vařit, uklízet, prát, žehlit. Pořád se jim musím hlásit kde jsem a v kolik příjdu nebo "jestli vůbec míním příjít" - jak nejraději říká moje matka.

Dnes jsem s ním byla po obědě. Dojel vlakem, protože nemůže řídit skrz tu ruku, a jeli jsme k mojí babině se podívat na koťátka. A jel s námi samozdřejmě můj mladší brácha.( Pokud můžou, tak mi ho všude přiserou, aby oni měli doma klid. )Když jsme se vraceli zpět, vyhodila jsem kubu doma, oznámila jim, že tu mají Kubu a jela odvést mojeho. Neřekla jsem jim, že se zdržím, protože to beru tak, že už jsem dospělá a ví, s kým jsem. Než jsem vůbec stihla dojet k mojemu, už jsem stihla mít dva zmenškané hovory. Mamka.
 

Nový design

20. května 2017 v 19:25 | Natálie |  → Blog
Určitě jste si všimli, že mám nový design, na jehož práci má zásluhy Gaz. A chtěla bych jí moc poděkovat, za čas strávený nad výrobou.

Jak se mi s ní spolupracovalo?

Musím říct, že je to velice příjemná a vlídná osůbka. Pošle návrh a když se vám tam něco nezdá, nemá problém ho předělat.

Někomu by možná mohla vadit komnunikace, protože trvá, než se vám ozvou. Už ani nevím, po jak dlouhé době se ozvali mě, až jsem v tom vůbec nedoufala, ale na jejich obranu, to mají na stránkách napsáno, že mají i svůj život, což plně respektuji, protože když má někdo končíky, přátele, školu nebo práci, dá další věc pořádně zabrat. Už i vzhledem k tomu, že to dělají zdarma.

Kde ji můžu najít?


Podmínky:




Co nového v práci

10. května 2017 v 10:57 | Natálie |  → My diary
Poslední dobou se toho v práci děje celkem dost. Kolegině na druhé směně dala výpověď, takže dodělává poslední měsíc, a měla by odejít. Pokud to teda nestáhne, v což lidi kolem ní ani nechcou moc doufat, protože se s ní nesnesly. A abych byla upřímná, mě taky moc chybět nebude. Když nemá náladu tak jenom příjde, ksichtí se, podívá se na rozpis, nadává a chodí jak stín. Občas z ní jde vážně strach.

Jejich směna taky měla zaučovat nového, který tam už je asi cca 2 měsíce, ale nakonec přechází na naši směnu, protože si byl na drahou kolegini stěžovat, že s ní prostě nevyjde a není schoponá ho zaučit. (nebo prostě neco v tom smyslu, vím že už na ně nadával dlouho, a říkal, že se chce jít zaučovat k nám) No a konečně k tomu došlo. Což nám opět dokonale překope systém. A já ode dneška zaučuju - pro tento týden - a pak se to musí nějak vymyslet, protože já nemůžu zaučovat, když dělám sama sotva 5 měsíců a sama mám co dělat sama se sebou. Ale je fakt, že se na to docela těším. Usmívající se
Už mám v plánu, že mu budu vytvářet testy Smějící se. Takže budeme mít zvláštní střídaní, kde budu třeba 2 dny v týdnu u mašiny, jinak bych to zapomněla a mohla bych se učit znova Smějící se. Přece jen to nemám zas tak zažité.

Ale jsem docela zvědavá, jak to bude. Protože na svou směnu se "ten nový" určitě vrátit nebude chtít - teda pokud se zaučí -, zvlášť po tom, co jim tam udělal problém s tím, že si šel stěžovat. Ale co měl dělat. Když se něco člověk chce naučit, ale ten co ho má na starost, to nejspíš ani nechce.

NOVINKY:

Nevím jestli jste už někde viděli v letáku, ale mlékárna přišla s novým acidofilním mlékem. Vanilka s cereáliemi a lněnými semínky.



Jestli ho někde uvidíte, tak si ho určitě kupte. Je opravdu výborný.


V co doufám:

Tak to je, že Lidl příjme návrhy ohledně nových pochoutek. (teda pokud se k ním dostanou a nestane se něco se vzorky) V návrhu jsem celkem 4.
1. Kokos a mandle (nejspíš oni nám nikdy neřeknou co přesně v tom je, jen to donesou abychom jim to zavíčkovali) tohle je něco podobného jako byla příchuť Ananas - kokos
2. Pistácie a med
3. Vlašský ořech
4. Směs ořechů - to mi moc nechutnalo

A ty první 3 příchutě jsou naprosto skvělé. A ta pistácie je jako jíst pistáciovou zmrzlinu. Takže všichni co jsme to zkoušeli doufáme, že Lidl přijme alespoň jedno z toho, protože to bylo fakt skvělé. Takže uvidíme co vykouzlí technoložka.
(I když dělat pochoutku je za trest, protože jsou měkké kelímky, takže nám to dělá docela bordel.)



-------------------------------------------------------------

Asi dva týdny zpět jsem poprvé sedla na motorku. Můj mě do toho už docela natlačil, protože je to jeho oblíbená činnost přes léto. Docela se mi to líbilo, ale to jsem mu říct, nemohla jinak by si moc myslel. Smějící se Udělali jsme si výlet na

A teď je to přesně týden, co se vysekal na motorce. Jel vrátit tablet a jak se vracel domů tak mu auto nedalo přednost a vjelo přímo před něho. Skončil hodně dobře. Má "jenom" zlomený prst - měl otevřenou zlomeninu - , spálené koleno a bok po tom, jak se poválel po asfaltu.

A když mi volal, tak mi to řekl jen tak mimochodem. "No víš, aby jsi neřekla,že ti nic neříkám, tak jsem se před chvíli vyboural na motorce". Smějící se

Přeji pěkný zbytek týdne Usmívající se a hlavně bez zranění ..

 


Funkce: Omluva

26. dubna 2017 v 10:47 | Natálie |  → Mé výtvory
Související obrázek


"Promiň.. omlouvám se, nechtěla jsem…", to jsou známe fráze, které každé z nás slyšel už mockrát, a mockrát jsme toho všeho už měli dost. Po jak dlouhé době v nás přeteče pohárek, že si řekneme: a dost! Nechci s tím člověkem už nic mít! Po jak dlouhé době, si tohle všechno přiznáme? Necháme spoustu lidí, aby se po nás vozili, protože ví, že my to zvládnem a pojedeme dál, jako by se nic nestalo. Ale kolik toho musí být, aby to na nás zanechalo šrám? Kolik toho musí a hlavně jak vážná věc to musí být, abychom tu omluvu přijali? Někdy nás vytočí hloupost a po druhé jsme ledově klidní i vůči té nejhorší věci, kterou by nám někdo druhý mohl říct. I když víme, že je z celého srdce a hloubi duše,není jasně dáno, že se musí odpouštět. Mělo by se. Vždy nám je pak lépe. Když zazní omluva od někoho, koho jste měli rádi, ale zároveň vám ublížil. Ale ne vždy to jde hned. I když se nám ten dotyčný omluví, třeba za půl roku nebo za rok, a víme, že si tím daným taky prošel, i když vás za to předtím odsoudil, dokážeme to? Dokážeme se jen tak povznést nad skutečnost, že vás ten dotyčný podrazil a urazil? Povznést se nad to, že vás to pořád mrzí, a pořád v sobě máte ten pocit zlosti? Nikdy to není jednoduché a jednoznačné. Stojí za tím hodně práce a přemýšlení. Mám mu odpustit, nemám mu odpustit? Mám ho ignorovat, i když se mi chce omluvit ? Co když za vámi zajde s problém? Poslat ho pryč? A nebo zůstat s nadhledem a přijmout ho? Přece jen, nikdo z nás neví, co se skrývá za zavřenými dveřmi a temnými okny.

Srdce má nekonečnou možnost milovat, a být otevřený spoustu lidem a nápadů. Ale občas je velice těžké se domluvit. Srdce vám říká: odpusťme mu, vždyť to myslí upřímně, ale hlava: a co když nám zase ublíží? A občas je velice těžké, dát tyhle dvě věci dohromady a naplno se rozhodnout. Opatrnosti není nikdy nazbyt. Ale dělat ze sebe pořád "vola" taky nejde. A co dál? Odmítnout jeho omluvu? Vidět se s ním když o to žádá?

Svatba

13. dubna 2017 v 23:35 | Natálie |  → My diary
Dne 4.3. jsem se učástnila svatby mé kamarádky ze školy. A překvapivě mě chtěla i jako svědka, z čehož jsem byla prvně nadšená, ale pak jsem toho litovala, protože jsem měla spoustu věci na starost, a říkala jsem si, že jsem to měla raději odmítnout. Ale nakonec jsem to musela zvládnout, a překousnout mého strachu mluvení před lidmi. (Protože jak jsem to přijala tak mi nedošlo, že budu muset mít proslov.)