Přání

Pondělí v 12:01 | Natálie |  → My diary
Dnes jsem byla koupit mou spolukolegyni přáni k narozeninám. V pátek jsme byli na oslavě, ale jelikož se na ní ještě vybíraly peníze, tak jsme se domluvli, že jí dáme ještě narozeninové přání. A jelikož já se v takových věcech docela vyžívám, tak jsem se toho s radostí ujala. (I když jsem v obchodě volala "paní profesorce" - té co mě zaučovala na stroji - aby mi to odsouhlasila, přece jen ji tolik neznám a kupuju to za všechny, né jen za sebe.)

A jaké přání jsem nakonec vybrala? (I po konzultaci s prodavačkou Smějící se, vybírala jsem ze 3 přání.)




 

I mistr tesař se jednou utne

9. ledna 2017 v 18:17 | Natálie |  → My diary
Dnešním dnem se oficiálně odstartovala má "kariéra" strojařky.
A teda né moc slavně. Co jsem mohla, to jsem pokazila.
Ráno když jsem mašinu chystala, tak jsem si zapomněla zapnout čerpadlo, ale na to jsem naštěstí byla hned upozorněna. (Chyba číslo 1.)
Když mi majitel pouštěl ráno jogurt, tak mě volal zpět. Já musela vypnout čerpadlo, a upravit si koleno. Neměla jsem tam těsnění, takže mi jogurt tekl z trubek ven. A když jsem si pak po úpravě pustila jogurt, tak jsem zase zapoměla zatáhnout truhou stranu. Takže opět tekl. (Chyba číslo 2.)

(Vyštráchala jsem nějaké fotky z telefonu, protože nevím jestli máte představu co je)


(u prvního obrázku vidíte vzadu tanky, tam je navařený jogurt a já si musím udělat cestu a převést si to přes trubky do stroje)


Silvestr

4. ledna 2017 v 11:47 | Natálie |  → My diary
To co měl být nudný silvestr, se změnil v silvestr romantický a plný vzrušení.
Můj plán, být jen s bráchou u babi a dědy, byl opravdu jen plán Smějící se.
Protože někdo dojel. Někdo mě překvapil. A někdo mě vytáhl ven.
Ano, byl to Filip. Který mi napsal, že jede za mnou. A vytáhl mě na silvestrovskou projížďku na Lhoty. Vzali jsme i bráchu, který ve finále usnul, když jsme jeli na půlnoc zpátky za babi. Chtěla jsem být s nima Slíbila jsem jí to, a moc dobře vím, jak jí mrzelo, když ségra - která u ní se svým přitelem bydlí, odjili do Přerova.. i když jí slíbila, že budou s nima -. Pak byla taková menší představovačka, protože ho babina pozvala dál. Ten se ovšem víc zajímal o ségřinou kočku, a jak později řelk babině: "já jsem na ty kočičky", tak já už jenom "panebože, co si bude myslet Smějící se", takže stál ve dveřích do kuchyně "hůšal kočku jak děcko" - cituju mou babinu. Strávili jsme tam asi hodinu a půl, a pak šli ještě ven. Zakotvili jsme to u přehrady, prošli to kolem dokola, do toho jsem se tak 5x málem "natáhla", protože jsme měla podpatky - protože jsem vzkutku malý člověk a metr osumdesát je mi zkártka málo Smějící se - a všude byl led, tak mě chytal. Ale bylo to hezké.
Domů jsem přišla šest ráno. Ani nevím jak k tomu došlo . Nějak moc rychle to uběhlo. Jako vždy.
Děda jen nevěřícně kroutil hlavou, ale neříkal nic.

A vše mi mohlo projít, bez toho aby to věděli naší. Jenže můj bratr je drbna. A cosi tatovi vykládal o "luxusním autu" - to je poprvé, co nazval cizí auto luxusní, než to naše. Protože dle něho na naše nic nemá. Tak pak prišlo to vysvětlování. A pak doma i výslech. Ten vedl tata stylu: Co je to za člověka? Kde dělá? Jaké je národnosti?

Přeju krásný rok 2017

 


Vánoce

28. prosince 2016 v 20:59 | Natálie |  → My diary

Poprvé tento rok můžu říct, že jsem absolutně nestíhala a těšila se, až to bude všechno za mnou. Nejenom že jsem dárky dokupovala dva dny před štědrým dnem, ale hlavně z těch svátků nic nemám. Jsem pořád v práci. Měla jsem volno jenom 3 dny - sobota, neděle, pondělí - a pak zpět do výrobního procesu. Měla bych se učit na zkoušky, ale školu už do toho vůbec nemám jak zapasovat. Asi nemám tu přílišnou snahu. Je fakt, že bych si ten titul chtěla dodělat, ale někdy je chtít hrozně málo. Zvlášť, když na to nemáte moc času. A většinu svého času dáváte do práce. A nejen čas, ale hlavně energii a cítím, jak mě to postupně ničí.
(A asi půjdu na kontrolu s rukou, protože po 3 měsících co tam jsem mám a ruce takovou bulku, a vždy když je víc práce a moc se natahám, tak to vystoupne ještě víc.. a je to prostě fuuuuuujjjjj :D )

No zpět k vánocům.

Těšila jsem se na ně?

Ne. Tento rok můžu s čistým srdcem říct, že ne. Je to i tím, že už nejsem malá. Nemám takový ten správný stres z toho, jestli budou dárky, co mi "ježíšek" donese, a vše kolem toho. A to mi hodně chybí. (A hlavně poslední roky dostávám pořád jenom praktické věci "do domácnosti" Smějící se)

S jakým dárkem jsem si nejvíc vyhrála?

S dárkem pro ségru a Mariana. Chtěla jsem ji udělat romantický balíček, takže mi to zabrala docela dost času.




Co se od prázdnin změnilo

21. prosince 2016 v 10:33 | Natálie |  → My diary
Čím jenom začít. Stalo se toho tolik.

Přes prázdniny jsme si s mým bývalým úžívali. Všechno bylo perfektní. Až moc. Byli jsme opět zamilovaní. Užívali si naše společné chvíle. Ale pak... pak se něco změnilo. Já nastoupila do práce. Ze začátku to bylo opravdu krušné. Dělala jsem 13 dní v kuse - doteď nějak nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Dělala jsem na 3 směny. Nic jsem nezvládala, a pořád si na to zvykám. A místo toho, aby se mnou zůstal doma a byl mou oporou, kterou jsem opravdu potřebovala, tak jel domů. Pokaždé, když jsem měla volný víkend tak jen domů. Pokaždé mu do toho něco přišlo. Měl zubaře nebo něco doma. I když jsem mu to nikdy nechtěla vyčítat, tak mě to štvalo. Naši do mě pořád kvůli tomu ryli. A tohle nebyl ještě ani zdaleka jediný problém. Byly to další věci. Když jsme měli 1x za dva týdny stejnou směnu (od dělá jenom na ranní a já mám ranní i odpolední, momentálně se noční nedělají, přidělali novou mašinu), tak místo toho, abychom si povídali, a nebo se prostě sami sobě věnovali, tak šel spát. Připadalo mi, že ho absolutně nezajímám. A když jsem ho jednou o pěkném dnu z mála požádala, jestli se nepůjdem někam projít, tak řekl, že ne, že si mám na to najít někoho jiného. A tohle mě nejvíc ranilo. A to jsem mu i pak řekla. A na o mi řekl, že to tak nikdy nemyslel, že si dělal srandu.