Funkce: Omluva

26. dubna 2017 v 10:47 | Natálie |  → Mé výtvory
Související obrázek


"Promiň.. omlouvám se, nechtěla jsem…", to jsou známe fráze, které každé z nás slyšel už mockrát, a mockrát jsme toho všeho už měli dost. Po jak dlouhé době v nás přeteče pohárek, že si řekneme: a dost! Nechci s tím člověkem už nic mít! Po jak dlouhé době, si tohle všechno přiznáme? Necháme spoustu lidí, aby se po nás vozili, protože ví, že my to zvládnem a pojedeme dál, jako by se nic nestalo. Ale kolik toho musí být, aby to na nás zanechalo šrám? Kolik toho musí a hlavně jak vážná věc to musí být, abychom tu omluvu přijali? Někdy nás vytočí hloupost a po druhé jsme ledově klidní i vůči té nejhorší věci, kterou by nám někdo druhý mohl říct. I když víme, že je z celého srdce a hloubi duše,není jasně dáno, že se musí odpouštět. Mělo by se. Vždy nám je pak lépe. Když zazní omluva od někoho, koho jste měli rádi, ale zároveň vám ublížil. Ale ne vždy to jde hned. I když se nám ten dotyčný omluví, třeba za půl roku nebo za rok, a víme, že si tím daným taky prošel, i když vás za to předtím odsoudil, dokážeme to? Dokážeme se jen tak povznést nad skutečnost, že vás ten dotyčný podrazil a urazil? Povznést se nad to, že vás to pořád mrzí, a pořád v sobě máte ten pocit zlosti? Nikdy to není jednoduché a jednoznačné. Stojí za tím hodně práce a přemýšlení. Mám mu odpustit, nemám mu odpustit? Mám ho ignorovat, i když se mi chce omluvit ? Co když za vámi zajde s problém? Poslat ho pryč? A nebo zůstat s nadhledem a přijmout ho? Přece jen, nikdo z nás neví, co se skrývá za zavřenými dveřmi a temnými okny.

Srdce má nekonečnou možnost milovat, a být otevřený spoustu lidem a nápadů. Ale občas je velice těžké se domluvit. Srdce vám říká: odpusťme mu, vždyť to myslí upřímně, ale hlava: a co když nám zase ublíží? A občas je velice těžké, dát tyhle dvě věci dohromady a naplno se rozhodnout. Opatrnosti není nikdy nazbyt. Ale dělat ze sebe pořád "vola" taky nejde. A co dál? Odmítnout jeho omluvu? Vidět se s ním když o to žádá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moje-farby moje-farby | Web | 27. dubna 2017 v 0:47 | Reagovat

niektoré veci proste nejde odpustiť...

2 Joina Joina | Web | 27. dubna 2017 v 8:59 | Reagovat

Super článek ;) To promiň slýchám často, ale bohužel i já to jednou začas řeknu, ale opravdu nechtěně a nebo když zapomenu... :(

Ikdyž je pravda, když se stane něco horšího, omluvy k tomu potom nestačí.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 18:25 | Reagovat

Záleží na tom, v jakém vztahu jste s tím omlouvajícím se. Pokud je člověk blízký, odpustí se ledaco - tedy kromě násilí- pokud  to je přítelkyně či přítel, ujel slovně dá se to omluvit rozčilením. Podraz však moc ne. Ten vztah pak už nemůže být dobrý, člověk se stane opatrným, podezřívavým a nakonec to skonči odcizením stejně.

4 Viol Quint Viol Quint | Web | 27. dubna 2017 v 21:10 | Reagovat

Souhlasím..

5 Lea Lea | Web | 29. dubna 2017 v 17:45 | Reagovat

Záleží na tom, co mi ten člověk provedl a hlavně kolikrát. Obvykle dokážu odpustit kdeco, ale pouze jedenkrát. Jakmile dojde podruhé k tomu samému incidentu, obvykle už mám problém dát dotyčnému třetí šanci.
Pěkný článek ;).

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 22:28 | Reagovat

Je taková větička: omluva se přijímá, ale víckrát to nedělej-te. Co bych tedy nikdy neodpustila - bití - kdyby mne partner, manžel uhodil, tak jen jednou. Facku bych oplatila a  řekla, že to bylo naposledy. Pokud by mu chtěla ruka ulétnout po druhé- nepomohla by ani omluva, ani kytka  či cokoliv. Takový chlap to udělá zas a s léty se to stupňuje. Měli jsme takové sousedy a stejně to skončilo rozvodem. Pořád ho omlouvala, později se i bránila, ale ..je to konec lásky, začne ho nenávidět a děti pak jsou z toho nešťastné. Takže , kdo rozdává facky třeba už za svobodna, pryč od něj. Ať je to muž či žena.

7 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 30. dubna 2017 v 7:33 | Reagovat

Někdy mě až štve , jako je to již obyčejná fráze. Já sama nejsem na omluvu ,,no tak promiň,,. Samozřejmě , že té osobě  několikrát odpouštím , ale pak...Už zkrátka ne. Obližuje mi stále dokola. A to já nechci. Asi i proto jsem přišla o svou kamarádku. Jinak mooc pěkný článek.

8 Iris Iris | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 9:21 | Reagovat

On ten pohár jednou určitě přeteče, a vím, o čem píšu!

9 Eliss Eliss | Web | 30. dubna 2017 v 11:01 | Reagovat

Některé věci jsou neodpustitelné...

10 Lucienne Lucienne | Web | 30. dubna 2017 v 16:11 | Reagovat

Některé věci odpustit nejdou. Já to beru tak, že každý si zaslouží druhou šanci. Většinou tu druhou šanci dávám, ale když se to stane i po třetí, tak vím, že to nemá cenu a že se nic nezmění a že pouhá omluva nestačí, protože ji ten člověk nemyslí vážně.

11 sugr sugr | E-mail | Web | 2. května 2017 v 18:01 | Reagovat

Omluva!
Hm..., tak často se omlouvám, že už to není brané ani jako omluva.
Lepší je, když člověk mlčí, anebo vůbec nevysloví to, co ho pak hodně mrzí.
Ale umět to...:-(

12 D D | Web | 12. května 2017 v 22:51 | Reagovat

Pro mě je omluva jen pouhé slovo a pokud se mi chce někdo skutečně omluvit, musí to dokázat činy. Tím nemyslím úplatky v podobě drahých dárků, ale chováním a postojem celkově. Druhou šanci nedávám, protože pokud s někým končím, má to opravdu vážný důvod a nejede přes to vlak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.