Nálepka: Děvka

2. dubna 2017 v 18:24 | Natálie |  → Mé výtvory
Související obrázek

Přemýšleli jste někdy nad tím, že spoustu lidí kolem nás nám dává na čelo nálepku s ponižujícími jmény? Přemýšleli jste někdy nad tím, že to co dávají lidé nám, tak dáváme i my jim? Děláme to za jejich zády. Označení typu: Děvka, kráva, divná, chudá, tlustá, anorektička, bulimička, bachyně, žirafa. Dozvěděli jste se někdy od někoho, že vás tak někdo nazval? Anebo vám to ten dotyčný řekl přímo? Jak vám potom bylo? Nemrzelo vás to? I když jste nad tím mávli rukou, tak vám to stejně nedalo a zůstalo ve vás zaklíčené semínko pochyb. Opravdu jsem tak tlustá? Opravdu jsem.…??
Stáváme se našimi nálepkami anebo se nálepka stává námi?


Za svůj život jsem se setkala s mnoha nálepkami. Divná, žirafa, anorektička a v poslední době jsem se stala i děvkou. A všechny tyhle nálepky mě mrzely. To co nás provází už od školy nás nevědomky doprovází celý život, aniž bychom si to uvědomovali. Snažíme se změnit a zbavit se té potupné nálepky. A proč se vlastně měníme kvůli tomu, co o nás někdo někdy řekl? Proč nás to tolik štve? Jsme příliš vztahovační? Tolik nám záleží na názoru druhého, až se předěláme na takového člověka, kterého bude brát společnost? Stává se z nás postupem let taková osobnost, kterou časem ani nepoznáváme? Díváme se se zálibou do zrcadla, ve které se neobjevuje náš obraz, nýbrž cizí osoba, kterou nepoznáváme a kroutíme nad ní hlavou.


A co když nastane situace, kdy se sami staneme tou nálepkou? Opravdu nás tolik ovlivňuje naše okolí a lidé kolem nás, že aniž bychom si to uvědomili, podřídíme se mínění společnosti a děláme to, co se od naší nálepky čeká? Znamená to, že když nás někdo nazve děvkou, začneme se tak i chovat? Je správné pak s každým flirtovat, anebo se držet stranou? Když nás někdo nazve anorektičkou, je správné potom nejíst? Anebo před obecenstvem jíst až k prasknutí? Tak či onak, nikdo nám to neuvěří. Všichni kolem nás mají pravdu, jen my jsme ti herci, kteří se je snaží přesvědčit o opaku.
Existuje někdo, kdo se dokázal nezměnit kvůli nálepce? Existuje někdo, koho nálepka nemrzela? Existuje někdo, kdo dokázal obecenstvo přesvědčit o opaku? Nebo se snažíme o opaku přesvědčit jen sami sebe? Neděláme to všechno jen pro sebe? Jen proto, aby s námi byli spokojeni druzí? Aby nás dál mohli ovlivňovat a hrát si s námi jako s panenkou? Co vlastně jsme? Jsme sami sobě největším soudcem. Jsme sami sobě to nejhorší obecenstvo, které si nezatleská. Jsme nakonec jen někdo, se spousty komplexy, které nás neustále pronásledují.

Do jaké míry necháváme ostatní, aby rozhodovali o našem životě?


A proč se tak moc necháváme unášet řečmi od lidí, kteří o nás neví téměř nic?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 violetnikol violetnikol | Web | 2. dubna 2017 v 20:15 | Reagovat

Já myslím, že by člověk neměl řešit nálepky. Důležité je jakou nálepku dáme sami sobě.

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 2. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

No, to záleží na postoji člověka. Já jsem si třeba řekla asi před rokem, že se budu za každou cenu chovat tak, abych byla šťastná. Takže ať si okolí dělá co chce, o mém životě prostě nerozhoduje. Ale je pravda, že ty nálepky dokážou jednoho ovlivnit...

3 Siginitou Siginitou | Web | 2. dubna 2017 v 21:09 | Reagovat

Takhle to tu chodí. Je to hrozné ale bohužel.
No, když mi někdo dá takovou nálepku má povaha to dost těžce nese a hodně mě to ovlivní. I když nechci.

4 Panda Panda | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 10:07 | Reagovat

Říká se, že okolní svět je zrcadlem našeho nitra. Naše nitro a okolní svět je jedno a to samé. To čím se sami cítíme být uvnitř sebe, tak nás i vidí okolní svět. Neznamená to zjednodušeně, že když někdo někoho nazve děvkou, že jí skutečně je. Jde o způsob zobrazení nitra. Když v sobě cítíme nějakou zlobu, např. se za něco nemáme rádi, odrazí se to v tom, že nás někdo jiný za něco osočí a my se cítíme pak ještě hůř a máme se ještě méně rádi. Okolí a naše nitro spolu rezonují v jednotě. Kdo se cítí šťastně a cítí sám k sobě lásku, ten cítí přicházet lásku i z okolí. Komu připadá že je okolní svět špatný, měl by začít hledat ve svém nitru nějaké nesoulady a nespokojenost a zkoumat, co ho k těm pocitům přivádí. Pokud si myslí že příčinou nesouladu je okolní svět, znamená to že hledá špatnou cestou.

5 Natálie Natálie | Web | 3. dubna 2017 v 15:27 | Reagovat

[1]: neměl.. ale stejně jednou příjde den, kdy nad tím přemýšlíme... a nedá nám to..

[2]: jojo.. já si to nedávno taky řekla.. ale až co jsem nastoupila do práce.. že na to kašlu, co si o mě každý myslí.. nejde, aby se člověk zalíbil každému i když jsem se o to vždy snažila..

[3]: souhlasím

[4]: toto je nejkrásnější a nejchytřejší komentář, co jsem kdy od někoho dostala..

6 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 3. dubna 2017 v 15:58 | Reagovat

Já ani nevím, co o mně druzí říkali, možná namyšlená, nebo taky mužatka, protože se nelíčím, nebarvím a ráda chodím ve sportovním oblečení. Ale měnit bych se kvůli nikomu nechtěla, potom bych to už nebyla já.

7 Magicmax Magicmax | Web | 3. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

Upřímně ano, přemýšlel. Brali isme to v hodinách znakového jazyka, protože neslyšící mají pro ména jiný systém a jsou to spíše přezdívky a upřímně: Je to strašný! Mají se za co stydět. Ale když to nevadí jim, tak proč ne. Když někdo někoho nezná a chce ho oslovit tak takové názvy bych toleroval ale jinak... Měli by jsme toho možná nechat. :/ Ale na druhou stranu :D To píše ten co si nepamatuje ména. :D

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 16:23 | Reagovat

Snažím se nevšímat si toho, co kdo o mně prohlašuje. Mám svůj život a starám se o sebe. Co si kdo myslí, mi nevadí. Je to jeho názor. Já mám názor svůj.

9 Jarka Jarka | Web | 3. dubna 2017 v 17:57 | Reagovat

Nevím, jestli jsem někdy za svůj život dostala nějakou nálepku, ale je mi jasné, že kdyby to bylo označení nehezké, tak ať bych si říkala 100x, že je mi to fuk, asi by nebylo. Nikdy jsem totiž neoplývala velkým sebevědomím. Mám štěstí, že jsem se vždycky setkávala spíš s lidmi vstřícnými a přátelskými, kteří mě přijímali takovou, jaká jsem.;-)

10 Natálie Natálie | Web | 3. dubna 2017 v 18:10 | Reagovat

[6]: já za život dostala mnoho přezdívek.. a některé jsou se mnou pořád, i když jsem si myslela, že je to za mnou a smířila se s tím.. např. žirafa..

[7]: já si tež nepamatuju :D ale když někoho nějak popíšu tak to nikdy nemyslím špatně.. :)

[8]: občas je těžké, si někoho nevšimat..

[9]: ono se člověk tváří, že mu je to fuk, ale vždy je chvíle, kdy ho to zamrzí a trápí se tím.. já se taky setkala s přátelskými lidmi, ale moc dobře vím, co třeba o mě říkali lidi okolo a já se to pak dozvěděla.. a nebo je slyšela..

11 Magicmax Magicmax | Web | 3. dubna 2017 v 18:24 | Reagovat

[10]:: já taky nejčastěji říkám - ta s velkýma prsama. :D Díky že sis dala tu práci, že si nereagovala jenom tady ale i na mém blogu. ;)

12 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 3. dubna 2017 v 18:32 | Reagovat

Tak žirafa ještě není tak hrozná, jednak je to krásné zvíře s nadhernýma očima, a být velká, to bych si přála třeba já, se svými 166 cm si připadám hodně malá, za chvíli mě přerostoui vnoočata. Nic si z toho nedělej..

Žirafa se myslím říkalo i Ivaně Chýlkové a jaká je to krásná ženská.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 18:49 | Reagovat

Od určité doby jsem zůstala "sedět" na výšce. Ještě v základce do 5. třídy jsem byla mezi 6 nejvyššími děvčaty, pak v 8. už poslední v řadě-střídaly jsme se s jedním děvčetem každého půl roku, aby nám to nebylo "líto". Fakt je, že chlapci o mě docela stáli a spíš větší než menší, ale nejvíc mne ranilo, když mi řekl jeden, kterého jsem tajně milovala- prtě a pak, když se mnou jednou tančil, tak se podivil, že nám to spolu jde, když jsme tak rozdílné výšky. To byl hřebíček a nikdy jsem mu nedala najevo, že bych o něj stála. Později, po létech při jednom setkání mi to ale vyčetl. To, že jsem v rodině nejmenší už dávno-kromě nejmladších vnoučat 1 a 3 roky - mi už nevadí.  Už nemám ani těch 153 cm, co jsem kdysi měla. No a co? Teta mi říkala, buď ráda, že jsi souměrná, nejsi "sražená" jen prostě malá žena.

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 18:51 | Reagovat

Ještě něco, skoro každý při nějaké příležitosti o někom řekne něco ne moc lichotivého, jen by si měl raději stisknout jazyk mezi zuby, aby zbytečně neranil.

15 Eliss Eliss | Web | 3. dubna 2017 v 19:05 | Reagovat

Já jsem třeba měla anorexii, a tak mě nazývali anorektičkou. Jenže je hrozně jednoduché někoho nějak hanlivě označit, a přitom o tom nevědět něco víc...

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 19:50 | Reagovat

[15]: Ono se dříve říkávalo, že je jako z koncentráku, pak už se hubeným lidem (není to vždy hladověním, ale spalováním). Naši kluci jedli v pubertě i po ní jako nezavření, ale vyrostli docela rychle a  tím pádem byli také hubení.

17 Natálie Natálie | Web | 3. dubna 2017 v 19:55 | Reagovat

[12]: každý chce to, co nemá.. já si vždy přála být malá.. protože všude vyčnívám z davu.. :D ale když potřebuju někoho najít, tak je to super.. :D

[13]: já se třeba hodně dlouho smiřovala s mou výškou.. a někdy jsem měla stavy, že jsem si chtěla uřezat nohy.. - hlavně na základce, protože se mi posmívali za mou výšku.. a já tím trpěla.. ale teď si z toho dělám přednost a sama si ze sebe dělám srandu.. :)

[15]: já měla taky takové ty depresivní stavy, ale nikdy to nepřerostlo v dlouhodobou anorexii.. ale vrací se mi to.. snad jako každé holce, která o sobě pochybuje.. a v tom máš pravdu.. je to hodně snadné takhle někoho označit.. pamatuju si jak jsem na základce šla po chodbě a někdo šel za mnou (to jsem byla na první stupni) a řekl: dívej na tu anorektičku.. a přitom jsem v té době ještě jedna normálně.. jen jsem hodně vyrostla.. a to udělá svoje..

18 ivisek ivisek | Web | 4. dubna 2017 v 2:12 | Reagovat

Já raději vše přehlédnu a neřeším to by se člověk asi brzo zbláznil..ale skvěle napsané:-)

19 Melissa Melissa | Web | 4. dubna 2017 v 2:19 | Reagovat

Pokud někdo dostane takovou nálepku,vždy je v tom aspoň kus pravdy.Záleží na tom jak to ten dotyčný člověk vezme,jestli se z toho bude hroutit nebo se tomu zasměje a mávne nad tím rukou,což je ten lepší způsob.Každý by se měl mít rád a neměl by dávat velkou váhu tomu,co si o něm myslí ostatní.Miluj sám(a) sebe,to je to hlavní.

20 Aliss Aliss | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 18:39 | Reagovat

Každý člověk někomu přiřadí tuhle nálepku. Je to v tomhle světě normální. Kort když o tom člověku nic neví, jen jeho jméno, ale jeho život ne. Takové pocity znám, občas jsem se s tím setkávala.

21 Karin Petřeková Karin Petřeková | Web | 4. dubna 2017 v 18:51 | Reagovat

Uff, opravdu moc krásně napsaný článek, zamyslela jsem se. :) <3

22 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 6. dubna 2017 v 19:26 | Reagovat

Raději ani nechci vědět, jestli jsem měla nebo mám nějakou nálepku, možná ano. Lidé někomu nálepku přišijí i bez bližšího poznání dotyčného, což může mít někdy nepříjemné následky. Nejlepší je nedělat si s tím hlavu. To ale každý také nedokáže ☺

23 Wendy Wendy | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 19:30 | Reagovat

Natálko. To je bohužel dnešní doba. Je špatný být sám sebou. Musíš být taková jakou chtějí lidi, kterým i tak nikdy nebudeš dost dobrá ;) :D
Ps: Myslím to obrazně, ne jako nějaký útok na Tvojí osobu:)

24 Lenča Lenča | Web | 7. dubna 2017 v 19:03 | Reagovat

[23]: Moc hezky zformulováno! :)

25 Joina Joina | Web | 8. dubna 2017 v 7:49 | Reagovat

Před pár lety mě občas taky někdo tak nazýval. Určitě mi bylo strašně a říkali mi to ti lidi, kteří chtěli sex a já ne.
Neznamená že jsem se často stýkala s různými lidmi mužského pohlaví, že s ním hned něco budu mít, ale i tak se našli takoví jadinci a hned si to mysleli...
Já si myslím že to někoho štve, protože  někdo je trošku více přecitlivělí... nevím.

Před pár týdny mě začali nazývat, že jsem namyšlená, divná, že se neusmívám a to není, že jsem namyšlená, ale prostře nemám chuť se usmívat, když mám nějaké zdravotní problémy a nikomu nemusím vykládat jaké...

26 Ami Ami | E-mail | Web | 8. dubna 2017 v 17:15 | Reagovat

[23]: Úplne súhlasím, lepšie by som to nenapísala.

Ja sama sa snažím byť v spoločnosti niekym iným, aby som aspoň trošku zapadla. Škoda, že byť samím sebou sa nevypláca. Ale ja osobne tu na internete som sama sebou, cítim sa tu slobodnejšia. :) Neviem, či to tak cítia aj ostatní.

27 frenchstyle frenchstyle | Web | 8. dubna 2017 v 18:01 | Reagovat

Veľmi pekne si to napísala :) Myslím, že je veľmi dôležité písať aj o takýchto veciach. Niekto to neberie vážne a počúva to jedným uchom dnu a druhým von alebo sa snaží ostať v pohode, no sú aj tí, ktorých to poriadne zasiahne a nesie sa to s nimi roky.

28 Karin Petřeková Karin Petřeková | Web | 8. dubna 2017 v 20:00 | Reagovat

Ahojky, ani trošku neotravuješ! :) Z Rožnova nejsem, ale bydlím kousek od Rožnova. V Rožnově jsem nestudovala, ale ve Valašském Meziříčí, v bance v Rožnově pracuji, ale v UniCredit Bank. :)

29 Celene Celene | Web | 10. dubna 2017 v 16:11 | Reagovat

dost znepokojivý článek, shrnula bych ho jako "syndrom nízkého sebevědomí", protože zdravě sebevědomým lidem je úplně z zadku, co si o nich myslí jejich okolí i to co říká nahlas

30 Karinlife Karinlife | Web | 10. dubna 2017 v 17:06 | Reagovat

Kdysi jsem řešila, co si lidé o mě myslí a taková ta "nálepka" mě zamrzela. Ale v dnešním zkaženém světě, bych se musela zbláznit, kdybych měla řešit, co kdo říká. Proto, už takové blbosti neřeším. Ať si říká, kdo chce co chce. Důležité je mít okolo sebe fajn lidi a na ostatní kašlat.

31 moje-farby moje-farby | Web | 3. května 2017 v 0:03 | Reagovat

to je veľa otázok... úplne to teraz vo mne vŕta...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.