V jednom kole

1. listopadu 2017 v 22:30 | Natálie |  → My diary

Ahoj,

tak se po dlouhé době opět ozývám. Naposledy jste se v mém článku mohli dozvědět o mé dovolené, která nebyla tyto prázdniny jediná. Bohužel ta druhá přinesla velké změny. Pak nejspíš pochopíte, proč jsem se k blogu jen tak nedostala.

Již několikrát jsem zde psala o mé matce. O mém vztahu a problémech mezi námi dvěma. A zrovna na téhle dovolené se konečně ukázalo vše, co možná mělo být ještě delší dobu skryto.

Vše to začalo už v den odjezdu, když mi moje matka řekla, že spíš věří mému bývalému přiteli než mě. Šlo totiž o to, že můj bývalý než se odstěhoval řekl tatovi, že mě viděl s nějakým jiným klukem. Což je nemožné. A víte proč? Do práce a z práce mě vozil tata. A nikam jinam jsem nechodila. Tak jak by to bylo možné? Prostě dle moji matky bylo, protože to řekl můj bývalý a ten je přece lepší než já. (Tohle je jedna z věcí, kterou jí tady nezapomenu.)

Už v tu chvíli jsem se ptala jestli s nima mám vůbec jet. A ona mi jen odpověděla: "oblíkej se".

Proč jsem vlastně jela? Původně jsem měla být doma. V tu dobu to bylo mezi mnou a jí hodně napjaté, až jsem řekla, že prostě nejedu. Ale pak začala, abych jela kvůli mému malému bratrovi, alespoň na 3 dny. Mojeho bratra mám hrozně ráda. Tak jsem na to kývla, ale s tím, že to bude na 3 dny, a pak odjedu s mým přítelem na svoji dovolenou. A to ji vytočilo, protože si myslela, že s nima budu celý ten týden a bude po jejím.

Co se teda dělo, když nebylo po jejím? Pořád po mě řvala. Kvůli všemu, ať jsem mluvila nebo mlčela. Pořád se jí něco nezdálo. Pořád jsem dělala něco špatně.

Takže jsem si vyslechla, nejenom, že se těší, až odjedu pryč, že bude mít klid atd.. a dostalo a to až do fáže, kdy jsem jí řekla, že se teda odstěhuju. (Už jsem to nemohla vydržet, ty věčné pindy, to jak po mě řvala, to jak jsem protrpěla celé ty 3 dny se slzami v očích.. bylo toho prostě moc..) A co mi na to řekla? Že bude jedině ráda, protože mě doma stejně nechce. Tohle mě ranilo nejvíc. Člověk se snaží, a dělá věci podle toho co chce ona, aby nebylo doma peklo, ale ono to stejně nestačí. Prostě ať dělám co dělám, tak se nikdy nezavděčím.

Vzdala jsem to. Všechno. Z dovlené jsem se vrátila v neděli odpoledne. Nikdo se mnou doma nemluvil. Tak jsem si řekla: Asi není co řešit. Tak jsem šla, a nosila si věci do auta. Až jsem měla nabalené celé auto, tak došla mamka. Jestli teda nechci, tak se stěhovat nemusím. Ale to už bylo pozdě. Věci v autě už pro mě byly definitivní. S mojim bylo všechno domluvené, a kvůli jednomu malému gestu mám zapomenou na vše, co mi řekla? Na všechno to hnusné co dělala a říkala? Ne. (Teď nemluvím jen o té "dovolené", ale i o tom, co mi kdy za život řekla.. zrovna teď jak si to po sobě po druhé čtu se mi vybavilo, jak mi řekla, že mě rozseká sekáčkem na maso a co si vlastně myslím..? A moje odpověď byla: Že mě chceš zabít. A to ji rozčílilo ještě víc. Někdy házím vinu na sebe, že je všechno byla moje vina, ale na druhou stranu vím, jak to chodí jinde a vím, že tohle nikdo od svojí mamy neslyšel, ať dělal co dělal.)

Pak nastalo stěhování. Psychicky jsem se dávala dohromady nejmíň měsíc. Mrzelo mě to. Všechno. Nebyla jsem schopná ničeho. Vybalit věci, uklidit je, uvařit. Prostě nic. Přišla jsem, a byla jsem naprosto vyřízená. Jen co jsem přišla, tak jsem byla schopná probrečet celé dny. Sedět a hledět do blba. Probralo mě až to, když mi řekl, že když by nevařila babina, tak se ani nenají. (Bydlíme v baráku jeho babiny.) Tak jsem se do toho dala. Musela jsem se nějak vzpamatovat, a to co řekl, mě teprve probralo.
No a momentálně toho mám tolik, že není den, když bych neměla co na práci. Buď uklízím nebo vařím, peru, peču. A nebo jsem v práci. Až mi přijde, že to nezvládám. Nejenom že už klasicky bývám v práci dýl, protože musím chodit dřív a odpolední míváme dlouhé, ale do toho ještě víkendy, které si beru i navíc, abych měla peníze. Je toho totiž hodně co zařídit a zaplatit. Stěhování není nikdy levná záležitost.Je toho zkrátka hodně a ještě bude.

Víte občas si říkám, že když jsem byla doma, měla jsem v něčem pohodu. Nemusela jsem tolik vařit, uklízet, platit ... ale psychika dělá hrozně moc.. až dojdete po určitou mez, kdy si řeknete: A DOST!

Výsledek obrázku pro volnost

zdroj: google
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. listopadu 2017 v 9:04 | Reagovat

Tak to je tedy síla :-( Moc mě mrzí čím sis prošla, jak se k tobě máma chová, doufám že už to bude dobré ♥♥

2 Natálie Natálie | Web | 2. listopadu 2017 v 9:34 | Reagovat

[1]: to už nikdy nebude dobré.. ona se nezmění a já jí to nezapomenu.. jako toho je víc co ona řekla ale nechci na to všechno vzpomínat ani nad tím přemýšlet.. ale děkuju :)

3 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 13:13 | Reagovat

Na rodinu mám ohromné štěstí a po přečtení takovýchto článků si to o to více uvědomuji. Myslím, že odchod byl i přes starosti se stěhováním a větším zápřahem správné rozhodnutí. Bez dalších znalostí se těžko posuzuje, zda se Tvůj vztah s matkou zlepší, tudíž nezbývá než popřát, ať se to urovná. Třeba vám odloučení prospěje a třeba se nad sebou matka zamyslí.

4 Jana Jana | Web | 2. listopadu 2017 v 15:01 | Reagovat

Tak v tomhle Ti přesně rozumím a nebudu Ti tu říkat, jak mít svou mámu ráda (jako mi to říkají ostatní), protože přesně vím, jaké je, mít doma takovou fůrii. Já jsem s mámou vycházela v dětství, ale pak se začaly dít věci, fackovala mě, nadávala, řvala a táta se nemohl ani zastat, protože byl věčně pryč nebo opilý. Teď je táta naštěstí v pořádku a úplně ho miluji a moje máma? Ta se nikdy nezmění. Sama jsem se odstěhovala, protože už jsem to psychicky nedávala. Tolikrát jsem kvůli ní brečela a snášela všechny její nadávky, to, jak mě podceňovala a ničila. Už bydlím skoro rok sama a alespoň už se normálně bavíme.. takže ta úleva se fakt dostaví a ty budeš vědět, že jsi udělala dobře. A že mi matka tolikrát řekla věci, že jsem v dětství všem vykládala, jak chci jinou maminku... Jo, odnesla jsem si z toho života jedno - budu skvělou mámou a ty také! :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 15:38 | Reagovat

Smutné - takový odchod z domova. To by mělo proběhnout v klidu a po vzájemné úvaze. Třeba čas něco změní.

6 sugr sugr | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 18:40 | Reagovat

Natálko jsi odvážná, že jsi odešla z domova, obdivuji tě za to.:-)

7 Joina Joina | Web | 2. listopadu 2017 v 18:56 | Reagovat

Znám asi dvě rodiny mých kamarádek, kde se něco podobného dělo.
Jinak jsem ráda za tu,kteroumám

8 Joina Joina | Web | 2. listopadu 2017 v 18:58 | Reagovat

[7]: Jinak jsem ráda za tu rodinu, kterou mám a mamču mám ráda. Jinak mi je tebe docela líto co se dělo. Hlavně se drž  :-)

9 Natálie Natálie | Web | 2. listopadu 2017 v 22:47 | Reagovat

[3]: nezamyslí.. ona to nevidí.. ona už občas žije mimo realitu a vytočí jí naprosté banality..

[4]: já a ségra máme u taty zastání jen tajně.. před mamou nikdy nic neřekne..

[5]: já na jednu chvíli i přemýšlela, jestli je to dobré pro náš vztah jestli to nebyla chyba se přestěhovat.. jestli jsem se náhodou nepřestěhovala ze špatných důvodů..

[6]: děkuji :) ale nebylo to jednoduché a ani nebude ještě jistou dobu..

[8]: děkuji :) snad budu :)

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 8:26 | Reagovat

Jsem tedy podstatně starší než ty, ale jak vidím, tak ty generační neshody jsou stále stejné. Měla jsem tu nevýhodu, že můj o dva roky mladší bratr odešel na vojenskou školu na Slovensko a domů jezdil jen na dovolenou a prázdniny. To bylo těšení. Já jsem tedy byla na všechnu pomoc rodičům sama. Ještě jsem studovala a moc volna jsem neměla. Rodiče se stále obávali, že se někde zvrhnu a tedy mi zakazovali diskotéky a tenkrát ještě tzv. čaje - taneční zábavy. A tak mě naučili lhát. Přihlásila jsem se do svazu mládeže a pod rouškou akcí, které jsem si samozřejmě vymyslela, jsem se dostávala z domu, protože to si rodiče netroufli bojkotovat. Průšvih byl v tom, že když už jsem se konečně někam dostala, tak jsem si vše vychutnala do pozdních nočních hodin a táta si chtěl jít stěžovat na svaz mládeže, jak že to vychovávají studenty, když je učí chlastat do noci. Byl by to kolosální prů..r a tak jsem šla s barvou ven. následovaly tresty, zákazy všeho a jen jsem poslouchala "Dokud tě živíme....". Konečně jsem nastoupila do práce a už mě tedy nemuseli živit. No v tu donu jsem si neuvědomovala, co všechno za mne rodiče platí, třeba náklady na bydlení a pod. Revoltovala jsem, chtěla jsem být svobodná a chtěla jsem mít více volnosti a tak jsem zase poslouchala "Dokud u nás bydlíš....." Rodiče nebyli špatní, byli v jádru dobří a všechnu tu jejich starost jsem pochopila až jsem sama měla děti a pak puberťáky vracející se pozdě v noci domů....jen jsem se snažila nedělat jim to, co mě dělali rodiče. Dlouhatánská kázání ve kterých se střídali, když mě se chtělo po mejdanu strašně spát....Ono je to časem všechno úplně jinak a i na své rodiče se budeš dívat jinak. Až se ti podaří se natolik osamostatnit, při tom zjistíš a objevíš spoustu věcí, za které budeš rodičům vděčná. Když odešel můj syn s přítelkyní do nájemního bytu, mockrát mi říkal, co všechno musí platiti a vzpomínal na to, jak málo dával domů, i když si vydělával ve dvou zaměstnáních. jak se měl doma jako prasátko v žitě....
Jen na okraj, podle tvého stylu vyjadřování typuji, že jsi také Moravačka.... Přeji ti, aby se vaše vztahy urovnali a bylo vše jak má být. Ono to tak nakonec bude....:)

11 Natálie Natálie | Web | 3. listopadu 2017 v 10:27 | Reagovat

[10]: tak to to bylo skoro podobné.. až na to, že ségra se odstěhovala téměř hned po škole a téměř 2 roky byla pryč.. tak to taky bylo všechno na mě.. a jakmile ona se vrátila, matce asi narostlo ještě větší ego a začala nelítostně držkovat, až mě vyštvala z doma.. a všude ještě vykládá, jak já jsme ta špatná, že jsem odešla a jak jsem blbá.. ale že to přitom bylo kvůli ní, a že mi řekla to co mi řekla.. tak to už neřekne.. a s těmi diskotékami jsem to měla to samé.. nikde jsem nechodila, a když jsem šla ven s kámoškou víckrát, než se jí pozdávalo, už po mě řvala, že doma nic nedělám, a že jen kdesi zbůzám atd.. a jít někam na diskotéku? nemyslitelné.. tak jsem taky občas chodila po tajnu.. ale nikdy jsem nesměla moc dlouho spát.. to by mě ani nenechala.. ale když jsme se někdy bavili všichni dohromady u nějakého ohně nebo tak nějak, tak nám se ségrou řekla: však já jsem vám nikdy neřekla, že nespíte chodit na diskoréku.. ale přitom když člověk chtěl někam jít, tak už to bylo: kam jdeš, kdy příjdeš.. a když člověk řekl nevím, tak hned pyskovala.. jako neříkám, že by nám nic nedala.. to ne.. že by jsme nikam nejezdili na dovolené, nebo na výlety.. to jo, ale občas si říkám, jestli by tohle nebylo lepší vyměnit za matku, které můžu věřit, a můžu za ní se vším přijít.. tohle já udělat nemůžu.. nejlepší je jí lhát, protože když slyší pravdu, naštve se a udělá scénu.. nejvíc co mi vadí je, že se nestará o mého malého bratra.. s bráchou máme supr vztah a on taky ví, že za mnou může se vším přijít (sice je mu 7, ale už i tak se buduje dle mého nějaký vztah).. tatka nedávno přišel o řidičák, protože se už 2 v půl roce vyvrátil v práci.. (má epilepsii) .. a ona místo toho, aby se k tomu nějak postavila, a řekla, že bude řídit, protože řidičák má, tak jenom řve, úkoluje ostatní a dává mu to prý pěkně sežrat .. tohle mi říkala ségra.. a já to taky moc dobře vím.. brácha musí chodit do speciálni školy, která je o 20 km dál od našeho bydliště (škola je tam, kde já teď bydlím), a ona místo toho, aby prostě řekla, že pro něho pojede rovnou z práce - i když by autobusem.. neříkám, ona do práce dojíždí, takže by se tím zabyl nějaký čas.. ale tak když se to jinak nedá dělat.. ne.. to ona radši volala mě, a řekla mi, že když bych byla co k čemu, tak bych jezdila, když mám ranní domů a vozila ho.. ale tak snad na druhou stranu, já jsem se odstěhovala a jak může dítě házet na mě? i když mám bráchu moc ráda, tak já mám taky přece nějaké povinnosti.. a její původní představa byla, že když já budu mít ranní tak budu celý týden doma abych ho mohla vyzvedávat.. a nejvíc co mě na to vytáčí je, že ona pro to nehne ani prstem.. tak proč bych to měla dělat já? ona je jeho matka, ona je jeho žena, tak se snad má k tomu nějak postavit ne? a né všechno házet na ostatní, ať se ostatní starají.. to je prostě věc, která mě naprosto vytočí jen když o ní teď píšu.. prostě všeci se můžou posrat, ale hlavně když ona bude sedět doma..

12 Melissa Melissa | Web | 3. listopadu 2017 v 11:24 | Reagovat

Je to tak,že ve většině případů nemají dcery s matkami a matky s dcerami zrovna dobrý vztah.Taky o tom něco vím,nebylo a není to do dneška ideální.Každá máme jiné názory,jiný vkus,postoj k životu,způsob života,atd.Taky nechápu ty holky,které mají se svojí mámou tak skvělý vztah,že si můžou všechno říct,chodí spolu na kafe,do divadla,apod.,tohle jsem nikdy nezažila.Jak vidíš,je to téměř všude.A proč to tak je,to je na dlouhý rozbor a v mnoha případech se jedná o zákon karmy,věci z minulosti,atd.

13 Natálie Natálie | Web | 3. listopadu 2017 v 12:12 | Reagovat

[12]: no to si taky myslím že to taky souvisí možná i s minulostí.. ale tak vím, že jí samotné se něco nelíbilo, ale dělá to samé a je snad ještě horší.. a taky znám holky, které mi řeknou: no já si nedokážu představit, že bych se se svou matkou nebavila.. a nebo jak popisují svůj vztah.. já jen mlčím a kývu hlavou..

14 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 12:27 | Reagovat

[11]: Už jsem četla na mém blogu a tam jsem ti také nechala odpověď. Já se dovím, že na mne tady reaguješ, nemusíš odpověď dávat na můj blog pod jiný článek. pak to celé nedává smysl. Nezlobím se, aby sis třeba nemyslela, jen pro příště.
No ještě mohu k tomu, co jsem napsala dodat, že se vztahy mohou časem zlepšit, ale spíš to vidím, že asi ne. Bráška chudák v tom bude lítat. Ale ty máš nyní povinnosti ke svému vlastnímu životu. A ten si buduj. Vlastně je mi líto i tvého taťky, když je nemocný. Drž se a nenechej se zneužívat.

15 Freya Freya | Web | 4. listopadu 2017 v 21:59 | Reagovat

Musím říct, že je mi líto, že sis musela prožít něco takového s člověkem, který je pro tebe navíc rodič. Nemám k tomu moc co říct, protože mám to štěstí, že se svou rodinou vycházím ačkoliv se občas do sebe taky pustíme. Držím ti palce, aby bylo líp :)

16 Alena Alena | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 22:23 | Reagovat

Milá Natálie,
děkuji za komentář k mému článku. Díky němu jsem si početla o Tvém trápení. Mrzí mě to, s čím se potýkáš. Vypadá to, že tvoje máma má sama problém se sebou. Má asi hodně starostí a nedokáže si s nimi poradit. Takhle je to vždy, když je někdo tzv. "na nervy" a každou chvíli neadekvátně "vyteče". Navíc to samozřejmě vidíš ze svého úhlu. Jistě jí to neomlouvá, aby říkala takové věci, jako jsi napsala. Dost často se bohužel stává, že vztah mezi mámou a dcerou se zkazí v době dospívání dcery, která začíná mít svoje názory a chce se postavit na vlastní nohy, což je správně. Najednou dcera už nevidí svoji mámu jako bezchybnou osobu hodnou následování, ale jako někoho kdo má hromadu nedostatků a hlavně potřebuje se vůči ní nějak vymezit. Mámu to jistě moc mrzí a když není dost rozumná, tak si vynucuje poslušnost násilím. Věřím tomu, že každá normální máma své děti miluje a jsou pro ní na prvním místě v životě, který by za ně dala, kdyby bylo třeba, přestože v tom okamžiku to pro potomky vypadá jako pravý opak. Zvlášť když má takové řeči, ale to jsou řeči ze zoufalství, protože to jinak neumí. Má tě ráda, jen to neumí říct. Je dobře, že ses osamostatnila. Určitě k sobě jednou později najdete zase cestu. A pokud ne, není to tím, že by tě neměla ráda, jen je z nějakého důvodu zoufalá a nedokáže a neumí prostě jednat jinak. Tak to někdy bohužel v životě chodí. Moc ti přeju, aby se ti v životě dařilo a jednou jste našly obě společnou řeč.
Až se situace zklidní, co kdybys jí někdy nabídla, že jí třebas 1x týdně pomůžeš? Třeba odvést brášku? Nikoliv pod nátlakem, ale podat pomocnou ruku někomu, kdo to potřebuje. Třebas se vztahy zlepší...a když ne nedá se nic dělat. Čas většinou leccos vyřeší.
Měj se hezky a od teď už jen samé hezké zážitky!!:-)
Alena

17 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 15:20 | Reagovat

Jsem ráda za maminku, kterou mám a díky ní jsem i já snad dobrou mámou :).
Přeji ti, ať se vše pomalu srovná a dá do pořádku :).

18 Janet Janet | Web | 5. listopadu 2017 v 15:34 | Reagovat

Moje máma s tátou byli vždy při mých bývalých a taky je měli radši. Často jsme se kvůli tomu chytli, ale jak jsem byla potom sama, tak se to uklidnilo. Od té doby jsem jim už žádného přítele nepředstavila a ani to nemám v plánu a je to zatím mezi námi v pohodě, za což jsem ráda, protože jinak nevím kam bych šla bydlet. Jsi velmi silná, že jsi se zvládla odstěhovat a věřím, že to je těžké. Přeji ať je líp a ať se cítíš šťastná. :)

19 Adel Adel | Web | 5. listopadu 2017 v 18:40 | Reagovat

Mít jednou věci v autě, tak už je taky nevyndám.. I když to by doma asi nehroilo. Ačkoliv sem na mamku kolikrát tak protivná, máme super vztah..

20 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 6. listopadu 2017 v 2:03 | Reagovat

Přesně

21 Natálie Natálie | Web | 6. listopadu 2017 v 21:21 | Reagovat

[15]: děkuju snad bude :)

[16]: moc děkuju za tvůj komentář.. vidím to podobně, ale nechci si to moc přiznávat, protože to by pak bylo, že ji omlouvá to co mi řekla.. ale prostě některé věci nejdou vzít zpátky, i když by člověk mockrát chtěl..

[17]: děkuju :)

[18]: jojo tak to znám :D taky mi moje matka řekla, že víc věří mému bývalému než mě.. to se mě hodně dotklo.. tak přeju aby i vy jste to měli doma všechno v pořádku :) i když si pak někoho domu jistě dovedeš :)

[19]: tak to vám přeju :) a jen ať vám to dobře funguje doma :)

22 adelaupair adelaupair | Web | 6. listopadu 2017 v 21:47 | Reagovat

Jeste ke komentari na mem blogu.. naprosto souhlasim! Kdyz jdou po ulici a cumi do mobilu tak me to taky vytaci a nejen u deti,kolikrat do me takhle nekdo vrazil a mel jezde blbe kecy.. nojo blbci :) kazdopadne chystam clanek celkove o jejich vychove..musim to ze sebe dostat:D

23 Ježurka Ježurka | Web | 7. listopadu 2017 v 16:55 | Reagovat

Netálko, nedobře se to čte a je mi to líto. Já jsem měla s rodiči vždy dobrý vztah, mám krásné vzpomínky na mládí, ale když mi bylo 21, už jsem byla vdaná, měla jsem syna a odstěhovala jsem se víc jak 300 km daleko. Ne pro neshody, ale protože v 60. letech nebyly volné byty a tady manžel dostal byt okamžitě a práci taky. Moc se mi po rodičích stýskalo.

24 Andey Andey | Web | 14. listopadu 2017 v 20:32 | Reagovat

Určitě to bylo těžké, ale udělat jsi to musea. Jinak mě tě to postupně zničilo. Chce to čas, aby sis zvykla na všechny povinnosti. Ale pokud máš v příteli oporu, tak to určitě nebude problém.

25 Ella Ella | Web | 19. listopadu 2017 v 11:37 | Reagovat

Wow, já jsem se odstěhovala od rodiny zhruba před čtvrt rokem, takže ti rozumím, jak náročné to je. Ale hlavu vzhůru, bude to lepší. Ze zkušenosti vlastní i kamarádů vím, že se vztahy kolikrát zlepší, když se odstěhuješ. Držím ti palce

26 Romi Romi | Web | 19. listopadu 2017 v 20:10 | Reagovat

strašné :( mrzí mě čím sis prošla :(

27 outcry outcry | Web | 22. listopadu 2017 v 8:50 | Reagovat

Taky jsem měla s mamkou problémy. Jsu lidi, který jednají převážně v afektu. Podle přečtení soudím, že Tvoje máma měla dost práce s domácností a ještě s malým bratrem, což je na nervy dostatečnej nápor, kor v dnešní době, kdy všechno, jak už teď sama víš, stojí hromady peněz.
Několikrát jsem se s mámou pohádala, nadávaly jsme si, mlátily se. Jak v Itálii... Řekla mi tolik hroznejch věcí, co se dítěti prostě neřikaj. Několikrát mi i řekla něco s bývalýma v podstatě to stejný, co tobě. :-) Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Já teda doma pořád bydlím. Nevím, co se stalo, ale najednou se všechno obrátilo.. Třeba to je jen nějaká chvilková záležitost, ale přijde mi to lepší. Budu se v lednu stěhovat, takže mi máma dost pomáhá s vybavením. Myslím si, že to je fakt v tom člověku. Měli by s tím takovýhle lidé začít buď bojovat, protože se shodneme, že to normální chování není nebo se lěčit. To jsou nervy, deprese, hysterie a spoustu lidí s tim normálně chodí k odborníkovi, ale chce to určitej impulz asi od rodiny nebo v tom člověku samotném. Jsem ráda, že sji u přítele, že jsi měla kam jít. :-)

28 S-hejvi S-hejvi | Web | 24. listopadu 2017 v 20:34 | Reagovat

Tak tuhle situaci ti nezávidím, ale snad se to brzy udobří :)

29 amelie amelie | Web | 26. listopadu 2017 v 19:19 | Reagovat

Je mi to líto. Taky jsem to neměla jednoduché, ale člověk později zapomene a odpustí. Třeba jednou bude líp, naděje nikdy neumírá.

30 Vendy Vendy | Web | 2. prosince 2017 v 21:18 | Reagovat

Mezi tebou a tvou mámou je hodně napjatej vztah, myslím, že se věci trochu srovnají po dobu, co jsi pryč. Odejít asi byla dobrá volba, i když jste se rozešly v hněvu, časem  hněv možná pomine. Vidíte se s mámou někdy, zavoláte si? Nebo jste úplně od sebe odříznuté?
Nabrala sis toho hodně, myslím že práce, kterou děláš, tě dost vyčerpává a ještě musíš táhnout druhou šichtu doma. Je fakt, že pokud tam bydlíš, měla by ses trochu podílet na domácnosti (nic ve zlém), což nakonec děláš. Ber to jako školu života, sebelítost je na místě jenom na chvilku, jak je jí příliš, dovede akorát podkopat nohy. Jseš dost kurážná holka, zdá se mi, a nebojíš se výzvy, držím palce, aby se věci zlepšily. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.