Pro Manzaru - Edita a Magda

10. října 2018 v 14:28 | Natálie |  → Reklamy




Edita

"No ták, prosím, pojď se mnou!", volala na mě moje nejlepší kamarádka Kamila. Ale já si tím pořád nebyla jistá. Já a nákupy. Nikdy jsem na to moc nebyla. Vše co jsem měla mi koupila mamka, mě to sedělo, a měla jsem to bez starosti. Jsem pomalu alergická na typické "kecy" holek ohledně oblečení. Jak každý řeší co na sebe, že vůbec nemá co na sebe, a že tahle a tahle holka chodí pořád v jednom a tom samém, a že se to už dávno nenosí a vůbec jí to nesluší. Ale pro tentokrát jsme se nechala přemluvit. Prosila mě o to už několikrát, a já si vždy něco vymyslela, abych nemusela překročit práh obchodu s módou.
Když nastal den D, a já měl jít s kamarádkou do obchodu, máma mě zaúkolovala tím, abych se podívala na ZIMNÍ BUNDY DÁMSKÉ, a nějakou si koupila. Byla jsem z toho nervózní hned ve chvíli, kdy jsem uviděla vitríny. Po překročení prahu jsem úplně ztratila hlavu. Tolik výběru, tolik oblečení, až mě z toho přecházel zrak. Bloudila jsem od regálu k regálu a marně hledala něco, co by se mi mohlo líbit. Vše bylo buď krásně ukládáno do komínku, a nebo to bylo nacpáno na věšáky, nacpáno, spíš naťapáno jedno vedle druhé s velkou cedulkou "SALE". Byla jsem bezradná. Kamarádka už si štosovala věci na předloktí, a její hromádka se neustále zvětšovala.
"Vybrala sis něco?", tázala se mě zvědavě kamarádka, ale jak viděla na mém bezradném výrazu došlo jí, že to byla zbytečná otázka.
"Ty hledáš tu bundu, viď?". Téměř neznatelně jsem se sklopeným zrakem přikývla. Bylo mi z toho smutno. Potřebovala bych k tomu nějakou mapu, kde je co uloženo. V mém tichém bědováním, jsem si ani nevšimla, že mi se šťastným a trochu přiblblým výrazem ji Kamila přinešla. Možná první, která ji přišla pod ruku. I když jsem musela uznat, že byla hezká, ale příliš se neshodovala s mým stylem. S povzdechem jsem si ji v kabince vyzkoušela. Jen co jsem na ni šáhla jsem musela uznat, že byla příjemná. Nejen na dotek ale i na pohled. Slušela mi, a já si snad poprvé připadala elegantní. Byla jedním slovem krásná, a i já si v ní připadala jinak. Byla černá, s kožíškem který lemoval nejen kapuci, ale byl i uvnitř. Se stahovacím pasem. Nevím jak dlouho jsem se na sebe dívala, ale vzhledem k tomu, že se kamarádka stihla vyzkoušet celou kopu vybraných věcí, aniž bych cokoliv zaregistrovala, to muselo být značně delší dobu, než na jakou jsem zvyklá se na sebe dívat do zrcadla. Musela jsem ji mít. V tom jsem měla jasno. Asi zde začnu chodit častěji. Pomyslela jsem si, i když s trochou sebezapření a trochou nedůvěry v sebe sama.



Magda

Ještě naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jsem prostě neodolatelně. Nové růžové ŠATY skvěle podtrhly mou postavu, a taky zvýraznily prsa. A to bylo přesně to, o co mi šlo. Zaujmout. Šaty byly krajkové s vyříznutým výstřihem na zádech, a taky skvěle imitovaly iluzi nahoty. Á, ještě řasenku. Líčení jsem volila trochu výrazné, ale to se na stužkový ples hodilo. Mé výrazné večerní líčení obsahovalo nejen tmavý make-up, který se mi dnes nezvykle povedl, ale také výrazné oční linky, trochu řasenky, a nesměly chybět i výrazné rty. Vlasy jsem vlnit nemusela, protože je mám od přírody vlnité, a i když jsem na ještě na základní škole žehlila, na střední jsem si na ně zvykla, a také budily u mnohých dívek závist. Ještě prozvonit kamarádku, že jsem hotová, kabelku, a můžu vyrazit. Nervózně jsem pochodovala od dveří ke dveřím, a čekala, až pro mě kamarádka s jejím přítelem přijdou. Byla jsem ráda, že rodiče byli v práci, protože bych určitě dostala kritiku na můj vzhled. Nervózně jsem se podívala na telefon, který jsem křečovitě držela v ruce. No konečně! Zvolala jsem, když jsem si všimla prozvonění od mé kamarádky Michaely. Byla jsem nervózní, i když to nebyl tak úplně ples. Jen si šla celá třída včetně všech učitelů, co nás učí, sednou do baru, a při té příležitosti nám mají předat stužky, které jsme si koncem září objednali. Nebylo to sice jednoduché, protože výběr stužek a šerp je vždy na dlouho, a taky u toho bývají hádky, ale u nás to šlo celkem snadno. Nazula jsem si bílé boty na podpatku, a vyrazila do ulic.
"Ahóój!", zvolala na mě už z dálky kamarádka.
"Ahoj, moc ti to sluší", dodala jsem se značnou úlevou, když jsme ji viděla. Modré delší krajkované Šaty bez výstřihu mi přišly spíš jako PLESOVÉ ŠATY, ale každý to nejspíše pojal trochu jinak, ale každý z nás, možná až na pár výjimek, to chtěl brát slavnostně. V tichosti jsem nastoupila do auta.
Cestou do baru jsem byla nervózní. A všechno se to stupňovalo, když jsme se blížily. Moje kamarádka sice pořád něco povídala, ale já jsem nebyla schopná slova. Cestou jsem nad ní a nade mnou přemýšlela, a hlavně i o tom, proč jsme vlastně kamarádky. Jsme tak rozdílné. Nebyla tolik výstřední jako já, vlastně byla jsem i o hodně sebevědomější a cílevědomější než ona, ale stejně nás něco spojovalo. Já byla vždy vlastně vždy v popředí, a ona moje věrná kamarádka, která byla na rozdíl ode mě spíš "v koutě". Někdy mě to štvalo, měla totiž skoro ke všemu zábrany nebo výhrady, ale rozuměly jsme si. Pořád jsem totiž na něho musela myslet. Na našeho učitele matematiky a tělocviku. Nastoupil k nám do školy před rokem, a já se do něj postupem času čím dál tím víc zamilovala. Byla jsem v tom až po uši. Nejspíš jako většina holek, ale já si ten svůj sen chtěla splnit. Chtěla jsem ho sbalit, a mít ho jen pro sebe, a vzhledem k tomu, že končil školní rok, jsem už neměla moc času, a taky, když by k něčemu někdy v budoucnu došlo, už bych ve škole nebyla. A to by byl o problém míň, ne?
"Já tě stejně obdivuju", jen tak utrousila moje kamarádka.
"A v čem?", dodala jsem nechápavě.
"No v tom, že si jdeš zatím, čím chceš, ať si každý myslí co chce, a jdeš si pro to hlava nehlava".
Něco na tom opravdu bylo. Neříkám, že si u mě nápadníci podávali kliku, ale pár jich určitě bylo, ale já s nimi být nemohla. Copak by to šlo? Když bych pořád v duchu myslela na NĚJ? Nešlo, protože bych stejně snila a vzdychala dál po někom, koho nemám. A mé myšlenky se čím dál tím víc obracely tímto směrem. Cestou jsme si představovala různé scénáře, co by se mohla stát, mohl by mě někam pozvat? Co by pak bylo dál? Vyjde to? Všimne si mě vůbec? Vždyť je podle nejnovější drbů svobodný, a tak starý být taky nemůže. Vždyť to není tak dlouho, co vyšel vysokou. Myšlenka mi skákala jedna přes druhou, a já si raději opřela hlavu o okno, zavřela oči, a nechala jim volný průběh.
Konečně jsme dojeli na místo, a já s hlubokým výdechem a nádechem vystoupila. Musely jsme se ještě kousek projít, protože u baru nebylo parkoviště. Cestou jsme potkávaly spolužačky a spolužáky, a opravdu. Já jediná jsem opět měla nejodvážnější kousek. Všechny ostatní volily spíš šaty plesové, a hlavně delší, než byly ty moje. Prostě klasika. Ale i tak jsem si šla hrdě za svým, hlavně doufala, že přišel.










Snad se Vám příběhy, alespoň trochu líbily.
Chtěla jsem to udělat trochu jinak než to mají ostatní blogy.
(Od Manzary mám doma také jedny šaty, které jsem si už objednávala před rokem, a jsou úžasné! A nejen na fotce.)
Krásný zbytek týdne přeje
Natka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 10. října 2018 v 15:00 | Reagovat

Já bych byla asi spíš ten první případ :-) Líbily se mi oba dva příběhy.

2 Janina Janina | Web | 10. října 2018 v 15:09 | Reagovat

Ty plesové šaty jsou krásný :)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 10. října 2018 v 19:22 | Reagovat

Vypadá to všechno moc pěkně, líbí se mi ta bunda.:-)

4 ShaylaRllid ShaylaRllid | E-mail | 11. října 2018 v 22:46 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

5 MOE MOE | E-mail | Web | Čtvrtek v 11:56 | Reagovat

Obávám se, že by mi nic z toho nesedělo :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.